Mšice ve skleníku a lichořeřišnicový nálev

S nadcházející zimou se mšice "stěhují" do skleníku, kde mají ještě dobré podmínky k životu a chtějí tam bydlet i celé jaro. Pokud se savý hmyz objeví venku v zahradě, většinou vyčkávám zda to za mne příroda vyřeší - ve skleníku ale jednám rychle (!).

Obvykle používám na postřik mšic olejovou emulzi. Tentokrát je zahrada stále plná bujné kvetoucí lichořeřišnice, která s prvním mrazem zahyne, a tak jí použiji na nálev. Nastříhám lichořeřišnici na malé kousky, zaliji bylinu vroucí vodou a pod pokličkou louhuji 3 hodiny, občas zamíchám (fotky níže).

Po 3 hodinách scedím nálev přes plátýnko, aby byl prostý všech kousků, které by ucpávaly postřikovač. Tekutina je lehce gelová a kořenitě štiplavě voní. Naplním jí do postřikovače v poměru 1:10, tedy jeden díl nálevu na deset dílů vody - lépe je použít děšťovku (tu také přecedím přes plátno), nebo odstátou vodu z kohoutku (pokud je chlorovaná).

Výsledným roztokem pořádně pokropím všechny rostliny i půdu ve skleníku. Rostliny se snažím postříkat i zespodu listů: u listových zelenin v hustém porostu to není úplně možné (tady pomůže častá sklizeň listů, která nám porost zpřehlední); papriky upravené střihem pro přezimování jdou jednoduše, stříkám i stonek (fotky níže). Postřik budu pravděpodoně za týden opakovat. Zbytek nálevu uchovám v lednici pro případ, že venkovní lichořeřišnice zmrzne, jinak si udělám čerstvý nálev. Vždy je lepší použít bylinné léky (nálevy, výluhy, jíchy...) do tří dnů od zhotovení, tedy co nejčerstvější.

Jako bonus jsem do skleníku přesadila z venku aksamitníky, známé léčitele půdy, které mšicím nevoní. Aksamitník je odolný chlapík a snese přesazování i v době květu. S prvními mrazy by odešel a tak mu trochu prodloužím život.

Odkrytá půda na předposlední fotce jsou čerstvé výsevy mrkve, špenátu, rukoly, hrášku pro ranou sklizeň příští rok.

Hodně harmonické prostředí ve skleníku a spoustu mňamek přejeme :-)